Keltové – Keltské svátky
O keltských rituálech se nám nedochovalo mnoho přímých dokladů. Od antických autorů máme pár zmínek o keltském duchovnu, díky archeologům známe několik
svatyní a různé artefakty, které jsou považovány za kultovní předměty, a také tak zvaný kalendář z Coligny, kde je zachycen průběh celého roku spolu s
nejvýznamnějšími svátky.
Mnohem větší prostor pro rekonstrukci starých rituálů nabízejí doklady nepřímé. O duchovním životě Keltů se dovídáme skrze jejich
mýty a legendy zapsané křesťanskými kronikáři, skrze tradice a zvyklosti, které se dochovaly až do dnešních dob a bílá místa poznání nám pomáhají zaplnit i
etnografické paralely s jinými „přírodními“ náboženstvími.
Z pohledu keltské mystiky existovalo v průběhu roku osm hlavních svátků, které korespondují se změnami ročních dob a se solárním i lunárním cyklem.
Mimo jiné sloužily pro orientaci v čase a pro rolníky, kteří tvořili většinu společnosti, byly důležitými milníky zemědělských prací. Symbolicky lze tento
cyklus vyjádřit pomocí obrazu kola s osmi loukotěmi.
Jak již bylo řečeno keltský kalendář vycházel ze solárních a lunárních cyklů, proto byl vzhledem k současnému kalendáři mírně pohyblivý a uváděná data
svátků jsou tedy jen orientační.
Samain - 1. listopadu
Tento svátek je také keltským Novým rokem a začíná jím temná polovina roku. V tento den mizí hranice mezi světy a tak mezi nás mohou přicházet duše našich
mrtvých předků a také různí duchové a skřítci, kteří mohou tropit nepříjemnosti. Pro jejich usmíření se připravovaly hostiny a zapalovaly ohně, u kterých se
mohli ohřát. O této magické noci se také věštilo a prováděla se očistná a ochranná kouzla.
Obecně platilo, že o Samhainu přebírá vládu Caileah, bohyně smrti
a znovuzrození – nastává zima, po které však přijde jaro. Se symbolikou počátku nového se pojí také rozdělávání nového čistého ohně, který rituálně zapálil
druid a od kterého se pak zapalovaly všechny ostatní ohně.
Dnes můžeme najít odkaz Samhainu ve svátku Všech svatých, v Halloweenu nebo také ve Svatomartinských slavnostech.
Alban Arthuan - Zimní slunovrat - 21. prosince
Zimní slunovrat byl vždy oslavou znovu se rodícího slunce, které sice v tento den svítilo nejméně, ale každý další den se délka jeho svitu bude prodlužovat.
V tento den se oslavovalo narození slunečního boha Belena, takže zde můžeme najít paralely k dalším náboženstvím, křesťanství nevyjímaje.
Nejdůležitějším zvykem bylo pálení ohňů, které měly posílit světlo „nového“ slunce. Pekly se také kulaté koláče, které také symbolizovaly sluneční kotouč, a ty se rozdělily
mezi rodinné příslušníky. Keltové také zdobili své domy jmelím, cesmínou, břečťanem a stále zelenými jehličnatými větvemi na připomínku znovu se obnovující
životní síly.
V dnešní době můžeme najít odkazy oslav v křesťanských Vánocích a ve zvyklostech s nimi se pojících.
Imbolc - 1. února
Svátek Imbolc byl vždy důležitým bodem kola roku, v tuto dobu se totiž rodila první jehňata, která byla symbolickými posly jara.
O Imbolcu se vlády ujímala
Brighid, panenská bohyně, patronka vody a ohně. Moci bohyně se užívalo k očištění se po dlouhé zimě, očista lidí, zvířat i celých domovů se prováděla právě
pomocí vody a ohně.
Dalším aspektem Imbolcu bylo ovčí mléko, za které se vzdával dík, neboť bylo cenným příspěvkem do zimou značně zchudlého jídelníčku.
Symbolem celého období byl tzv. Brighidin kříž, který se pletl ze slámy nebo z tenkých větviček a který měl ochraňovat celý dům před zlem.
Odkazy na tento svátek můžeme najít v křesťanských Hromnicích.
Alban Eilir - Jarní rovnodennost - 21. března
Jarní rovnodennost je důležitým svátkem, je oslavou přicházejícího jara a obnovujícího se života. Tento den se domy zdobily zelení a květy, zapalovaly se
ohně oslavující slunce, mohlo probíhat rituální vynášení či vyhánění Zimy – smrti – Morany a přivádění Jara.
Symbolickým zvířetem tohoto období byl zajíc,
ovšem nejdůležitějším symbolem nového života bylo vejce. Proto se při jarních slavnostech vejce zdobila, obětovala, darovala, ale také se z nich připravovaly
různé pokrmy. „Oživovali“ se také lidé i zvířata, ať již vyšleháním zeleným proutkem nebo omytím „živou“ tekoucí vodou.
Paralely můžeme dodnes najít v různých velikonočních zvyklostech.
Beltane - 1. května
Beltine byl velmi důležitým svátkem na kole roku, byl protipólem Samhainu, tedy oslavou života, lásky, radosti. Tyto dny byly zasvěceny nevázanému veselí,
do noci se tančilo kolem ohňů a plodnost země byla povzbuzována a oslavována také volnou láskou.
Symbolem tohoto období byly májky, které symbolizovaly
spojení mužského a ženského aspektu. O Beltine se také prováděla velká očista po zimě, druid rozdělával nový oheň a od něj se teprve zapalovaly ohně v celé
vesnici. Ohněm se mimo jiné očišťoval dobytek, který byl vyháněn na letní pastvu. V době Beltine se opět stíraly hranice mezi světy a tak bylo tohoto času
užíváno také k věštění a jiným magickým praktikám.
V dnešní době se stále o Filipojakubské noci „pálí čarodějnice“ a také se oslavuje 1. máj jako čas lásky.
Alban Hefin - Letní slunovrat - 21. června
Letní slunovrat je dobou vrcholící moci slunce a také časem první sklizně. Moci se ujímala Ceridwen, bohyně matka. V tuto dobu byly při západu slunce na
vrcholcích kopců zapalovány posvátné hranice, aby se moc světla udržela i po celou noc. Jelikož oheň byl spodobněním slunce, měl také stejné očistné a
obnovující síly, takže skákání přes oheň chránilo před nemocemi, zajišťovalo prosperitu a odhánělo neštěstí.
Také se věřilo, že v tuto noc vykvétají magické byliny a lze najít poklady.
Paralely můžeme dodnes najít ve zvyklostech o Svatojánské noci.
Lughnasad - 1. srpna
Lughnasad je oslavou úrody, poděkováním za sklizeň a konečně také časem radosti a odpočinku po náročných žních. V tuto dobu probíhaly velké slavnosti a trhy,
na které se scházeli lidé ze širokého okolí. Při této příležitosti se také uzavíraly svatby a probíhaly hudební soutěže, básnická klání, závody na vozech či
udělování hodností a vyznamenání.
Symbolem Lughnasadu byl chléb či koláč upečený z prvního sklizeného zrna, který se rozděloval mezi lidi. Také byla
oslavována plodná síla obilného ducha, který býval do vsi přinášen ve formě nazdobeného posledního snopu, který byl uchováván do dalšího jara.
Tento svátek se dodnes odráží v tradici dožínek a posvícení.
Alban Elfed - Podzimní rovnodennost - 21. září
Podzimní rovnodennost je posledním svátkem světlé poloviny roku. V tento den nastává výjimečný okamžik, kdy den a noc jsou stejně dlouhé. Vzhledem k tomu,
že na toto období připadá sklizeň jablek, můžeme ho také nazývat „hostina Avalonu“ neboli „Jablečného ostrova“.
Do dnešních dob se některé z tradic uchovaly
také v lidovém vinobraní, kdy lidé děkují za plody, které jim Matka Země dala a oslavují ji za tyto dary a pořádají na její počest hostiny a veselice.
Dnes můžeme najít paralely k tomuto svátku ve Svatováclavských slavnostech a také ve svátku sv. Michaela.
Výběr literatury k tématu:
Otevírací doba Expozice
| Říjen – květen | |
|---|---|
| Po – Pá: | 8:30 – 16:30 |
| Červen a září | |
| Po – So: | 8:30 – 16:30 |
| Červenec a srpen | |
| Po – Ne: | 9:00 – 17:00 |
