Alban Arthuan (21. prosince)

Alban Arthuan můžeme přeložit jako „Světlo Artuše“ nebo také jako „Světlo Medvěda“, což odkazuje k symbolickému zvířeti strážícímu severní stranu. A právě Sever, jako světová strana, se pojí se zimním obdobím.

Alban ArthuanZ astronomického hlediska zimní slunovrat připadá na 21. prosince, kdy je den nejkratší a noc nejdelší. V tento den pak východ i západ slunce dosahují nejjižnějšího bodu na horizontu a po tomto datu se východy a západy slunce posunují stále severněji.

Podle legend víme, že Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se narodil, nebo spíše znovuzrodil, sluneční bůh Belen, syn Bohyně a rohatého boha Cernunna.

Zimní slunovrat byl den naděje neboť slunce začalo posilovat svou moc a dávalo tak příslib nového života. Ovšem nejen Keltové, ale i další kultury považují 21. prosinec za den narození svého buď slunečního nebo jiného vysoce postaveného boha.

A vlastně i křesťanské Vánoce nejsou ničím jiným než oslavou narození Ježíše Krista, který tak symbolicky přináší nové světlo do nejhlubší tmy.

Se zimním slunovratem se opět pojí mnoho tradic a rituálů. Nejdůležitějším bylo pálení ohňů, které měly na základě podobnostní magie posílit světlo „nového“ slunce. V dnešní době můžeme tuto tradici stále ještě objevit v některých zemích, kde jinazývají pálení vánočního polena. Pro poleno se vypravolali vyvolení mladíci, kteří vybraný strom, nejčastěji dub, nejprve uctili obětinami, vysvětlili mu, že ho musí porazit a celkově s ním zacházeli jako s živou bytostí. Když strom porazili, nařezali ho na velká polena, která se slavnostně nesla do domů. Zde byla uctivě přivítána celou rodinou. Hospodyně potom jeden konec polena pomazala medem, posypala moukou a polila pivem nebo medovinou a druhý konec byl slavnostně zapálen pomocí třísek z loňského polena. Tento oheň měl vydržet hořet 12 dnů a zajistit tak ochranu celému domu. Popel ze shořelého polena byl potom přimíchán do krmiva pro dobytek a do jarního osiva, část byla  uschována jako amulety a zbytek rozprášen po polích a zahradách.

Další tradicí bylo věštění budoucnosti například z rozkrojených jablek nebo ořechů, což se opět zachovalo až do dnešní doby. Zdravý a nepoškozený plod znamenal stěstí a prosperitu, červivý nebo jinak poškozený pak nemoc nebo neštěstí.

Na zimní slunovrat se pekly rituální koláče, zdobené tak, aby připomínaly slunce. Jeden velký koláč se potom rozdělil mezi celou rodinu, což mělo zajistit, že všichni zůstanou pohromadě a budou zdraví.

Alban ArthuanKeltové také zdobili své domy jmelím, cesmínou, břečťanem a stálezelenými jehličnatými větvemi na připomínku znovu se obnovující životní síly. A samozřejmě si předávali dárky, snad jako připomínku velkého daru Bohyně v podobě narození slunečního boha, nebo jen tak pro radost, aby prosvětlili tento temný čas.

V dnešní době žijeme pod umělými světly a ani si nepovšimneme měnícího se slunečního cyklu a přitom by nám tolik prospělo, kdybychom se s ním zharmonizovali. Nadcházející doba Vánoc je pro nás rok od roku hektičtější a stále více stresující, že si už ani neuvědomíme, že bychom se právě nyní měli zastavit a oslavit příchod nového světla s radostí.

Autory článku jsou: Blanka Banshei Zelená a Jan Lugar Novák

Výběr literatury k tématu:

  • Frazer, J. G.: Zlatá ratolest, Praha 2007
  • Hopmanová, E.: Druidský herbář, Praha 1996
  • MacCulloch, J. A.: The Religion of the Ancient Celts, Edinburgh 1911
  • McCoyová, E.: Keltské mýty a magie, Praha 1999

Partneři

Děkujeme za podporu všem partnerům spolku! Naleznete je v sekci Partneři.

© 2017, Boii.cz – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑