Alban Hefin (21. června)

Letní slunovrat nebo také Alban Hefin, Litha, Midsummer či Meán Samhraidh je svátkem počínajícího léta, dobou, kdy Slunce dosahuje vrcholu své síly, země je zelená a slibuje bohatou úrodu.

Z astronomického hlediska je letní slunovrat dnem, kdy východ i západ Slunce dosahují nejsevernějšího bodu na horizontu, poté se bod východu a západu Slunce začne po horizontu přesouvat jižním směrem a jižního maxima dosáhne o slunovratu zimním. Datum letního slunovratu obvykle vychází na 21.června. Přesný čas se stanovoval podle okamžiku, kdy Slunce vstupovalo do obratníku Raka.

Obřady praktikované o slunovratu se příliš neliší od těch beltinových a jak dokazují lidové zvyky, nepoužívali je pouze Keltové, ale i většina tehdejší evropské populace. Ve skutečnosti byl letní slunovrat prastarý přírodní svátek, který byl s radostí slaven všemi lidmi pocházejícími ze stejného duchovního prostředí. I když křesťanská tradice překryla slunovratové oslavy svátkem svatého Jana, odrážejí se mnohé pohanské rituály v rejích svatojánské noci.

Důležitým okamžikem je vnímání letního slunovratu jako triumfu slunečního boha Mabona, který se zrodil o zimním slunovratu a o jarní rovnodennosti porazil temnotu a nyní neomezeně vládne. Na základě podobnostní magie bylo sluneční světlo podporováno světlem a silou ohně, proto byly při západu slunce na vrcholcích kopců zapalovány posvátné hranice, aby byla moc světla udržena i po celou noc. Jelikož oheň byl zpodobněním slunce, měl také stejné očistné a obnovující síly, proto skákání přes oheň chránilo před nemocemi, zajišťovalo prosperitu a odhánělo neštěstí. V pravěku, a také u mnoha primitivních kmenů, je slunce znázorňováno kruhem, protože kolo připomíná svým otáčivým pohybem pohyb slunce. Proto byla hořící kola pouštěna z kopců nebo kutálena po polích, nebo se hořícími větvemi točilo, aby vznikl dojem ohnivého kola. Prvotním úmyslem bylo napodobit pohyb slunce po obloze, a podle principů napodobující magie, ho tak posílit.

V době kolem letního slunovratu se lidé konečně mohli těšit z první úrody, ale jelikož je přízeň bohů nestálá bylo třeba vztah s bohy neustále posilovat. Bohové úrody nebo také vegetační duchové byli vnímáni jako personifikace rostlin a stromů. Proto se lidé na jejich počest a také, aby se jim co nejvíce přiblížili, zdobili květinami a listy. Také domy byly zdobeny rostlinami a zelenými větvemi.

Alban Helfin

V některých krajích se dochovala tradice pálení figurín vyrobených z vrbového proutí, které snad měly zastupovat vegetační duchy a symbolizovat proces jejich znovuzrození, kdy jejich popel posloužil ke zúrodnění země a tím k započetí nového cyklu.

Noc o letním slunovratu byla plná magických sil. Byliny utržené v tuto dobu měly silnější účinky. Lidé věřili, že v tento čas mohou nahlédnout do budoucnosti, že se mohou dostat ke skrytým pokladům nebo také získat nadpřirozené schopnosti.

V dnešní době už mnozí z nás na kouzla nevěří, ale přesto bychom se měli pokusit odhalit kouzlo tohoto výjimečného dne.

Autory článku jsou: Blanka Banshei Zelená a Jan Lugar Novák

Výběr literatury k tématu:

  • Frazer, J. G.: Zlatá ratolest, Praha 2007
  • Hopmanová, E.: Druidský herbář, Praha 1996
  • MacCulloch, J. A.: The Religion of the Ancient Celts, Edinburgh 1911
  • McCoyová, E.: Keltské mýty a magie, Praha 1999

Partneři

Děkujeme za podporu všem partnerům spolku! Naleznete je v sekci Partneři.

© 2017, Boii.cz – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑