Lughnasad (1. srpna)

LughnasadV krajových variantách může být také nazýván, Lunasdal, Lunasduinn nebo Laa Luanys, v křesťanské tradici potom Lammas. Podle názvu bychom mohli usuzovat, že se jedná o svátek Lugha, boha slunce, umění a řemesel, ale to je pravda jen částečně, neboť Lughnasad je hlavně vzpomínkou na Lughovu pěstounku Taillte, která je bohyní plodnosti, personifikací Matky Země a která obětovala svůj život, aby zúrodnila zemi. Tento svátek, podle legendy, nakázal slavit přímo bůh Lugh, jako uctění její památky.

Datum oslavy Lughnasadu připadá na období kolem 1. srpna, tedy přesnou polovinu mezi Beltinem a Samhainem.

Se svátkem se také pojil výroční trh, různé soutěže, zápasy, vystoupení nejlepších bardů, takže oslavy trvaly několik dní.

Nejdůležitějším aspektem Lughnasadu bylo poděkování za sklizenou úrodu, ale zároveň i obnovení plodivé síly Matky rituálním sňatkem s bohem, čímž byl zajištěn počátek života pro další cyklus. Při tomto rituálu byl nakonec bůh nebo jeho personifikovaný zástupce obětován, aby tak jeho životní a oplodňující síla přešla na Matku zemi.

S tradicí obnovy životního cyklu se pojí uchovávání posledního dožínkového snopu, v němž byl přes zimu uchován obilný duch. Tento snop mohl být tvarován do podoby ženské postavy a nazýván Baba, jako připomínka třetího aspektu Trojjediné bohyně. Symboliku posledního snopu můžeme vysledovat až do nedávné minulosti, kdy se stával objektem různých her a soutěží. Obilí z tohoto snopu mělo velkou magickou moc, proto bylo přimícháváno do osiva na příští rok, aby tak bylo předáno i „obyčejnému“ obilí požehnání obilného ducha a aby tím bylo posíleno ve schopnosti růstu. Někdy se také z části tohoto posvátného obilí pekl první nový chléb, který byl rozdělován mezi lid, což můžeme vidět i v křesťanské tradici při Lammasu neboli „Chlebové mši“.  Věnce z obilných klasů, symbol plodnosti, hojnosti a prosperity byly používány také jako ozdoba domů, aby se tyto vlastnosti zajistily i pro jejich obyvatele.

LughnasadJak již bylo výše zmíněno, Lughnasad je nejen časem hudebních soutěží, básnických klání, závodů na vozech, udělování hodností a vyznamenání, ale také svateb. Sňatky, se podle uvážení manželů, mohly uzavírat na třeba jen na rok, na zkoušku, pokud se v průběhu tohoto období rozhodli rozejít, mohli tak učinit bez jakýchkoli právních dopadů. Ženich s nevěstou museli společně splnit několik úkolů, které prokázaly, že spolu umí spolupracovat a také otestovaly jejich další vlastnosti a schopnosti nutné pro šťastné manželství. Obřad se někdy nazýval svazování rukou, neboť při něm druid svázal ruce novomanželů stužkou, která symbolizovala jejich spojení.

Kromě toho byl Lughnasad považován za velkou společenskou událost. Po dobu svátku bylo zakázáno jakékoli násilí a nevraživost. Účast na Lughnasadu byla pro všechny víceméně povinná, ostatně kdo by odolal možnosti setkat se s přáteli z daleka nebo si poslechnout poutavé vyprávění bardů.Kdyby se přece jen někdo takový našel, hrozilo by mu podle tradice neštěstí, brzké stáří, ztráta důvtipu a radosti.

Autory článku jsou: Blanka Banshei Zelená a Jan Lugar Novák

Výběr literatury k tématu:

  • Frazer, J. G.: Zlatá ratolest, Praha 2007
  • Hopmanová, E.: Druidský herbář, Praha 1996
  • MacCulloch, J. A.: The Religion of the Ancient Celts, Edinburgh 1911
  • McCoyová, E.: Keltské mýty a magie, Praha 1999

Partneři

Děkujeme za podporu všem partnerům spolku! Naleznete je v sekci Partneři.

© 2017, Boii.cz – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑