Samain (1. listopadu)

V různých variantách bývá nazýván jako Samhain, Samuin, Samoinos, vše to jsou odvozeniny od sam-fuin, což znamená konec léta.Tím je poukazováno na předělovou funkci tohoto svátku, neboť s ním začíná temná polovina roku.

Z astronomického hlediska připadá na počátek listopadu a oslavy mohly trvat až tři dny. Do dnešních dob se nám v anglosaské tradici zachoval jako Halloween, původně jako Hallowmas, či pozdější All Hallows´Evening - Večer Všech Svatých. U nás pak na tradici Samhainu navazují Dušičky.

Snad nejdůležitějším aspektem tohoto svátku je setření hranice mezi naším světem a zásvětím. O Samhainu získávají moc nejrůznější skřítci, víly a sídhové (duchové mohyl), kteří se v tuto dobu mohou zjevovat lidem. Podle tradice se také vracejí zemřelí předkové, aby se setkali se svými rodinami a přáteli. Proto se večer u domů zapalovaly ohně nebo rozsvěcovaly svíčky, aby duchové mohli najít cestu domů a aby se u nich mohli ohřát.

Příchod předků byl oslavován a byly pořádány velké hostiny, kde se část pokrmů odkládala právě pro ony zesnulé, aby si i oni mohli jednou do roka připomenout pozemský život.

I když byl příchod předků vítán, vše obestírala bázeň, aby se v lidských domovech duchové neusídlili natrvalo. Proto existovalo i mnoho ochranných opatření, která tomu měla zabránit. Třeba rozvěšování snítek cesmíny nebo vykuřování sporýšem. Lidé také mohli své předky po hostinách vyprovázet se světly zpět k mohylám a hřbitovům, ale zpátky se vraceli potmě a potichu, aby je duchové nemohli sledovat.

Symbolika dvou vzájemně se prolínajících světů se mohla odrazit i v rituálních maskách připomínajících zesnulé předky, bohy nebo skřítky a duchy. Takovéto průvody se zachovaly například ve Skotsku a Bretani. A přeneseně pak i v dnešních dětských halloweenových kostýmech.

Samhain je spojen se smrtí všeho starého, tedy i vegetačního nebo slunečního boha, který je po smrti vhozen do kouzelného kotle babice Cailleah, kde později dojde k jeho znovuzrození. Cailleah je v tomto případě vládnoucím principem třetí třetiny ročního cyklu, symbolizuje stáří, ale i zralost, smrt a také nový začátek.

Z praktického hlediska bylo nutné se připravit na nadcházející zimu. Bylo nutné dokončit sklizeň, posbírat poslední plody neboť po Samhainu už vše náleželo Cailleah. V tuto dobu se také porážela slabá a přebytečná zvířata, pro která by nebyl dostatek krmení, a jejich maso se ukládalo na zimu. Tento zvyk se na mnoha místech udržel jako Martinské hody. Ale i tato činnost měla duchovní aspekt, kdy smrt vybraného dobytčete, jako zástupná oběť, připomínala smrt boha.

Samhain

Se symbolikou počátku nového se pojí také rozdělávání nového čistého ohně. Ten se zapaloval až po uhašení všech ohňů ve vesnici a to pomocí tření dřev. Teprve od něj si lidé mohli zažehnout ohně ve svých domovech. S novým ohněm se pojí symbolické zničení a odvrhnutí všeho starého a zlého.

V tomto čase umírání je dobré se zastavit, oprostit od všedního shonu, ohlédnout se zpět, vzpomenout na své předky a zamyslet se, co v našem životě je staré a přežité, odložit tuto přítěž a do nového keltského roku vykročit lehce a svobodně.

Autory článku jsou: Blanka Banshei Zelená a Jan Lugar Novák

Výběr literatury k tématu:

  • Frazer, J. G.: Zlatá ratolest, Praha 2007
  • Hopmanová, E.: Druidský herbář, Praha 1996
  • MacCulloch, J. A.: The Religion of the Ancient Celts, Edinburgh 1911
  • McCoyová, E.: Keltské mýty a magie, Praha 1999

Partneři

Děkujeme za podporu všem partnerům spolku! Naleznete je v sekci Partneři.

© 2017, Boii.cz – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑